Obsah

Jak se lidský mozek vyvíjí?

Vývoj mozku je nesmírně složitý proces. Jeho správná stavba je ovlivněna řadou faktorů. Uspořádání neuronů (nervových buněk) a jejich propojení je dáno z části geneticky, vývoj mozku ale ovlivňuje také prostření, strava, výchova, zdravotní stav a mnoho dalších věcí.

Náš mozek se vyvíjí poměrně dlouhou dobu. Začíná se vyvíjet na počátku samotného vývoje jedince daleko před jeho narozením a pokračuje ještě dlouho po narození. Vývoj mozku může být tedy narušen v průběhu poměrně dlouhého období jeho vývoje.

Od buňky k celému mozku

Spuštění mozkového vývoje je způsobeno kombinací genů a růstových faktorů. Vývoj mozku se dělí na dvě fáze – růst a zrání. Fáze růstu začíná během druhého trimestru těhotenství. Největší množství neuronů (mozkových buněk) je vytvořeno ještě před porodem.

Proces zrání spočívá v tom, že se neurony přemísťují a organizují v určitých oblastech mozku. Vytváří se stále nové a nové synapse. Později nastává proces myelinizace – axony jsou obalovány takzvanou myelinovou pochvou, která umožňuje efektivnější přenos nervových signálů. Nakonec se rozvíjí složitější poznávací funkce – paměť, soustředěnost, abstraktní myšlení, schopnost plánování…

A teď trochu složitěji

Lidské embryo se skládá ze tří zárodečných listů: ektoderm, entoderm, mezoderm.

CNS (centrální nervový systém - mozek a mícha) se vyvíjí právě z ektodermu – vnějšího zárodečného listu. Postupem času dochází ke tloustnutí ektodermu, a vzniká tak neurální ploténka. Buňky neurální ploténky se postupně diferencují na neuroektoderm. Tím začíná proces neurulace (vznik neurální trubice).

Přední část neurální ploténky se rozšiřuje, a vzniká tak základ budoucího mozku. Zadní část ploténky se naopak zužuje a dává vzniknout základu míchy. Neurální valy (okraje ektodermu ležící po stranách neurální ploténky) se zvedají a samotná ploténka klesá. Vytváří se brázda – neurální rýha. Neuroektodermální buňky, které tvoří neurální rýhu, se množí. Přesouvají se k okrajům, a vytváří tak trubici – přesněji neurální trubici.

Neurální trubice se dvakrát zaškrcuje a vznikají tři části mozku – prozencefalon, mezencefalon, rombencefalon. Z prozencefala vzniká koncový mozek a mezimozek. Mezencefalon se dále nedělí a představuje střední mozek. A nakonec rombencefalon se člení na metencefalon (mozeček + Varolův most) a myelencefalon (prodloužená mícha).

Současně se míšní kanál také rozšiřuje, a to ve čtyři mozkové komory, ve kterých se nachází mozkomíšní mok. První a druhá mozková komora je zastoupena dvěma mozkovými hemisférami. Další mozkovou komoru tvoří mozeček. A ta poslední, čtvrtá, je v prodloužené míše.

Mozkomíšní mok se vytváří převážně v mozkových komorách. Vylévá se ven a omývá mozek. Má tedy především mechanickou funkci – chrání mozek. Dále zajišťuje buňkám CNS ideální prostředí. Dostává se do krve, kde pomáhá odvádět metabolity z těla a přispívá k ochraně před patogeny.

Velký význam pro vývoj našeho mozku má prostředí a podmínky, ve kterých žijeme. Velmi důležité jsou i citové vazby s okolím a výchova.

Pár zajímavostí

Nadměrné sledování televize u dětí podporuje obrazové a časoprostorové vnímání. Na rozdíl od toho potlačuje analytické myšlení. Dochází k poklesu komunikačních dovedností a schopnosti uvažovat racionálně.

Časté mluvení a čtení nahlas u malých dětí podporuje vývoj jejich mozku.

Mozek kdysi a dnes

Náš mozek se vyvíjel po mnoho milionů let, než dostal podobu a funkci, jakou má dnes. Vyšší centra vznikala zdokonalováním a přetvářením těch vývojově starších.

Nejpůvodnější částí našeho mozku je mozkový kmen. Ovládá a řídí základní životní funkce - dýchání, srdeční činnost, metabolismus některých orgánů a motoriku. Tato část mozku byla nejrozvinutější částí mozku živočichů v době plazů.

Z mozkového kmene se postupně vyvinula centra emoční. Emoční centra úzce souvisí s čichem. Potenciální sexuální partner, predátor nebo potrava má charakteristický pach. Čich byl tak v dřívějších dobách rozhodujícím smyslem pro přežití.

Postupem času se z emočních center vyvinul limbický systém. Ten se podílí na emocích, chování, čichu a dlouhodobé paměti. V limbickém systému došlo k vývoji dvou důležitých funkcí: učení a paměť. Bylo tedy možné srovnávat pach s minulými vjemy, a tak získat větší šanci pro přežití.

Nakonec se rozvinula další důležitá součást lidského mozku – šedá kůra mozková (neokortex). Šedá kůra mozková tvoří vnější oblast koncového mozku a je sídlem myšlení. K emoci či pocitu připojuje šedá kůra myšlení. Umožnilo to například rozvoj abstraktního myšlení a rozšíření emočního života (láska, mateřské pouto). Emoční centra tedy existovala ještě před vývojem center racionálních.