Obsah

Plasticita mozku aneb trénujte svůj mozek

Mozek je jednou z nejdůležitějších součástí našeho těla. Je to náš rádce, vůdce a někdy i protivník. Bohužel se na něj s rostoucím věkem nemůžeme spolehnout jako dříve. Případně můžeme onemocnět nebo utrpět závažné poranění mozku, které nám znepříjemní život a především částečně znemožní funkci tohoto důležitého orgánu. Co ale s tím?

Náš mozek byl dříve považován za součást těla, která nebyla schopna téměř žádné regenerace. Dnes je všechno jinak. Náš mozek je plastický. Díky plasticitě mozku můžeme alespoň částečně bojovat proti nepříznivému stárnutí, následkům nemocí, poranění mozku nebo prostě jen zrychlit myšlení a zlepšit paměť.

Co to vůbec znamená, že náš mozek je plastický?

Dá se snad tvarovat jako plastelína, upravovat do požadovaného tvaru?
Ne. K čemu by to taky bylo, že…

Plasticita mozku, obecně neuroplasticita, je celoživotní schopnost nervové tkáně stavět, všemožně se upravovat a opravovat.

„Plasticita mozku znamená schopnost mozku a nervové soustavy všech biologických druhů se strukturálně a funkčně měnit v důsledku vlivu a prostředí.“
- Aage R. Moller (2010)

Plasticita mozku také představuje zlepšování kognitivních (poznávacích) funkcí. Je důležitá pro učení, paměť, koordinaci motoriky, osvojování si nejrůznější schémat a strategií chování na základě našich zkušeností. Nervový systém je ale charakteristický jak svou plasticitou, tak také snadnou rigiditou.

Náš mozek je tedy plastický, jeho buňky se reorganizují na základě opakovaných podmětů. Je schopný se do jisté míry přizpůsobovat a měnit. Adaptuje se na základě vnitřního i vnějšího prostředí.

Neurogeneze – tvorba nových nervových buněk

S plasticitou mozku souvisí neurogeneze. Jedná se o tvorbu nových nervových buněk. Není to dlouho, co byl aktuální všeobecně uznávaný názor, že nervové buňky vznikají pouze v raném stádiu života, zatímco v dospělosti se už nové nevytváří.

Také se předpokládalo, že jednotlivé vlastnosti a schopnosti jsou v mozku přesně lokalizovány. Pokud dojde k poškození nějaké části, zcela ztratíme vlastnost, která zde byla uložena. Náš mozek je však plastický a do jisté míry může nahradit poškozenou část jiná oblast mozku za pomoci neurogeneze a tvorby nových synaptických spojů.

Nejvíce se plasticita mozku uplatňuje v mladém věku. S rostoucím věkem míra této schopnosti klesá a její velikost se odvíjí například od toho, jak svůj mozek využíváme a cvičíme.

Pro náš mozek je prospěšné podnětné prostředí. Například práce, ve které nevykonáváme pouze rutinní činnost téměř bez přemýšlení. Pokud máme takovou práci, je dobré si vypěstovat zájmy, které by nás podněcovali k přemýšlení a kreativitě.

Plasticita mozku má velké uplatnění. Především se hovoří o plasticitě mozku v souvislostí s poraněním a nemocemi. Díky této vlastnosti můžeme také zpomalit následky stárnutí za pomoci cvičení. Znalosti neuroplasticity našly své uplatnění i v psychoterapeutické praxi.

Kognitivní trénink mozku může dokonce oddálit hrozící mozkové onemocnění, případně mu i zabránit. Podporuje lepší koncentraci a větší efektivitu práce. Pomůže nám tak vykonávat práci a ostatní činnosti rychleji a snadněji. Celkově nám ulehčí a zpříjemní život.

Cvičení pro rozvoj mozku nejsou nudné domácí úkoly. Kognitivní vlastnosti můžeme rozvíjet i za pomoci her.

Našemu mozku prospívá také fyzický pohyb. Je dokázáno, že krátká fyzická aktivita každý den má příznivé vlastnosti na náš mozek a pochopitelně i koordinaci.

Typy plasticity mozku

  • krátkodobá (hodiny),
  • střednědobá (týdny),
  • dlouhodobá (roky – trvalé změny).

Poškození mozku a jeho plasticita

Po závažných nemocích (mrtvice, Alzheimerova choroba) nebo úrazech, kdy dojde k částečnému poškození mozkové tkáně, je v některých případech možné stimulovat nervové buňky k jejich reorganizaci a regeneraci.

Pokud však dojde k velice rozsáhlým poruchám nebo ke kompletnímu zničení mozkové tkáně, plasticita mozku je nám k ničemu.

Stimulace nervové tkáně způsobí, že neurony sousedící s poškozenou částí mozku začínají do jisté míry přejímat jejich funkci. Dokonce funkční hemisféra může nahradit fungování té poškozené (případ Cameron Mott).

Léčba poruch motoriky (pohybu) probíhá například za pomoci rehabilitace a cvičení. Jedním z příkladů je tzv. robotický trénink, kdy se s nehybným pacientem opakovaně provádí nějaký pohyb za pomoci robota. Opakování tohoto pohybu vede k obnovení nervových spojů mozku, které tento pohyb řídí. Robotický trénink je časově omezený, a proto je nutné s ním začít co nejdříve.

Neuropsychoterapie

Otázkou plasticity mozku se zabývá také neuropsychoterapie. Neuropsychoterapie usiluje o cílené změny nervové tkáně za pomoci psychoterapeutických postupů.

Je to poměrně mladý přístup k léčbě, který vychází z postupů klasické psychoterapie a ze znalostí nervové tkáně. Takové spojení poskytuje tomuto oboru nahlížet na léčbu ze zcela nové perspektivy.

„Change your brain, change your life.“